Google Translate


Přímo související články:

meditace návod
andělé - léčení s anděly
vývoj člověka a Země
odkazy

Nepřímo související články:

přednášky besedy videa
Indiáni



© 1999 ET

Nová hvězda na nebi

...světlo přichází...

2.část

Tento článek navazuje na hlavní informace o nové hvězdě, které jsou popsány v 1. části zde.

V roce 2022 se má na obloze objevit nová jasná hvězda. Má se tak stát v jednom z nejkrásnějších souhvězdí, které se jmenuje Labuť - Cygnus a bývá též někdy nazýváno Severní kříž. Je to směrem, kde se dříve nacházel nebeský pól. Dnes je to Severka (Polárka) v souhvězdí Malého vozu. Souhvězdí se nachází na severní straně oblohy a v podobě nebeského ptáka - labutě, kachny nebo husy má spojitost s mýty o stvoření světa.

Zdroj života i cíl posmrtného putování duše bylo právě místo na Mléčné dráze v souhvězdí Labutě, v níž nejjasnější je hvězda Deneb, ochranitelka a dárkyně života i smrti.

Mýtus o ptákovi potápějícím se do prvotních vod, jenž přinesl půdu k vytvoření první země, se prolíná mnoha kulturami. Tento stvořitelský akt je nám na severní obloze stále připomínán. Vodní pták pluje oblohou po nebeské řece - Mléčné dráze, a noří se - zapadá během zimních měsíců na jejím pozadí za obzor. A to jen proto, aby se zde za několik hodin opět vynořil, vyšel nad obzor. Ve dnech zimního slunovratu, pak toto vystupující souhvězdí předznamenává východ slunovratového Slunce, symbolu obrozeného světa.

Obrázky zachycují, jak v období zimního slunovratu zapadá kříž Labutě v Mléčné dráze na počátku noci částečně za obzor.
Na konci noci se s přicházejícím Sluncem Labuť opět vynoří.

Co nám o oblasti Severního kříže a souhvězdí Labutě napovídá mytologie?

Šamanské kultury

Šamani znají symbol Stromu života, na jehož vrcholu sedí pták, nositel života. Strom života propojoval náš svět, podsvětí i nebesa. Jeho koruna mířila k místu na obloze, kolem kterého se otáčí nebeská klenba. Nyní je to naše Polárka, ale před zánikem Atlantidy se nebeská obloha otáčela přibližně kolem hvězdy Deneb, právě v souhvězdí Labutě. A kolem roku 14500 př.n.l. ležel v tomto souhvězdí nebeský pól velmi blízko hvězdy delta Cygni, jenž je rovněž součástí Labutě a kříže.

Indiáni spojovali již od nepaměti Mléčnou dráhu s představou posvátné řeky či světového stromu na vrcholu s nebeským ptákem. Místo putování lidských duší bylo často spojeno se světovým stromem v severojižním směru. Tato tradice zřejmě pochází až z období neolitu, kdy souhvězdí Labutě v Mléčné dráze opravdu ukazovalo k severnímu nebeskému pólu. V šamanských tradicích bylo běžné putovat do nadpozemského světa. Šamani věděli, že se při svých cestách mohou orientovat pomocí Mléčné dráhy a souhvězdí Labutě. Byl to kompas pro jejich cesty do podsvětí i nasvětí.

Jedna z nejznámějších jeskynních maleb. Šachta mrtvého muže v Lascaux, cca 17 500 př.n.l.
Ptačí muž znázorňující šamana v transu. Pod ním je pták na tyči, jenž podle některých badatelů může představovat souhvězdí Labutě.

Stará Evropa

Irský tumulus Newgrange (foto vpravo) je přesně zaměřen vstupní chodbou na zimní slunovrat. Při něm proniká na podlahu vnitřní síně mohyly na několik minut úzký paprsek vycházejícího Slunce. Mohyla byla postavena v období neolitu 3100 až 2900 př.n.l. K Newgrange se váže i irská labutí legenda Aonghus a Caer. Božská dívka Caer v podobě labutě zřejmě představovala souhvězdí Cygnus.

Asi 15 km jihovýchodně od Newgrange leží mohyla Fourknocks, rovněž přesně ve směru zimního slunovratu. Je podle A. Murphyho a R. Moora umístěna tak, že z ní bylo možné okolo r. 3000 př.n.l. pozorovat úzkým průhledem mezi dvěma kopci souhvězdí Labutě a hvězdu Deneb.

Na toto souhvězdí a Deneb byla orientována řada megalitických staveb prehistorické Evropy, ale mezi nejznámější patří Avebury. Začalo být budováno asi od roku 2600 př.n.l. a leží v Jihozápadní Anglii. Do dnešních dob se zde dochoval největší kamenný kruh v Evropě. Avebury tvoří soustava staveb z různých dob. Základem jsou tři kamenné kruhy. Rovněž se o Avebury tvrdí, že bylo centrem kultu zrození a smrti. Podle odborníka na megality Alexandera Thoma je jeho centrální osa zaměřena na východ hvězdy Deneb. Badatel N. Mann uvádí, že Avebury bylo budováno tak, aby lidé mohli sledovat východy a západy souhvězdí Labutě s Mléčnou dráhou. Rovněž jediné dvě rytiny nalezené na stojících kamenech zde zobrazují ptačí hlavu a krk. Avebury je spojena s bohyní Brigid (Bride, Breeshey, Brigantia), jejíž symbolem byla labuť a had.

Rekonstrukce Avebury z období 2500 př.n.l. Vyznačené linie ukazují orientaci na Mléčnou dráhu.

Stará Čína

Milostný příběh vypráví o princezně-přadleně Zhinu a mládenci-pastevci Niu-lang. Zhinu byla dcerou nefritového vládce nebes a předla překrásné barvy oblohy. Mezi nebešťankou a pozemským mladíkem vzplála láska a spojili své životy na Zemi. Po čase princezna odešla navštívit svého otce na nebesa. Nefritový vládce však dceru zadržel a do cesty zpět k jejímu milému položil Stříbrnou řeku - Mléčnou dráhu. Jen jednou do roka se slétnou ptáci a vytvoří most přes nebeskou řeku, aby se sedmého dne sedmého měsíce mohli - dle lunárního kalendáře - milenci nakrátko setkat.

Historii dojemného milostného příběhu a oslav nehynoucí lásky lze sledovat až do dynastie Han (206 př.n.l.- 220 n.l.).

Pastýř (Altair) a přadlena (Vega) se setkávají na mostě vytvořeném z hejna letících strak na pozadí našeho souhvězdí Labutě. To ukazuje, že již ve staré Číně byla tato skupina hvězd spojována se symbolem ptáků a vytvářela most života a lásky mezi nebesy a zemí.

Egypt

I ve starém Egyptě mnohé verze mýtů spojují stvoření světa s Mléčnou dráhou. Egyptští mudrcové umísťovali do míst, kde dnes leží Labuť s Deneb původ našeho života. Nebeský pták a jeho vejce je zde zdrojem života a energie. Stvořitelský mýtus pocházející z Hermopole z období Staré říše (asi 2,5 tis.př.n.l.) popisuje stvoření světa z vejce sneseného ptákem na prvotní pahorek. Podle osmera bohů či stvořitelů nejprve povstala z pravod Mléčná dráha, uctívaná jako bohyně plodnosti Hathor. Velká husa snesla na Mléčnou dráhu vejce, v němž se zrodil sluneční bůh Re. Lůno dávající život bývalo umísťováno právě do míst dnešního souhvězdí Labutě, do Velké trhliny na Mléčné dráze.

Pozdější příběhy popisují, že z vejce nebeské husy se vylíhnul bůh Thovt (Thoth). Jindy je to Thovt samotný (jako Ibis či Velký kejhal, Velká husa), kdo snáší na prvotní pahorek kosmické vejce. Také podle pozdějšího Thébského kosmogonického mýtu byl náš svět stvořen ve vejci, které snesla prvotní husa na pra-pahorku. Z vejce se vylíhl sluneční bůh Amon, jediný svrchovaný. Ten byl uctíván jako dárce života, tvořivá energie. Egypťané v Mléčné dráze spatřovali nejdříve Hathor, později Nút, jenž byla někdy zobrazena jako koupající se dívka držící husu. Její klín v oblasti Labutě poukazoval na zrození Slunce při úsvitu zimního slunovratu.

Význam hvězd v Labuti, ležících na pozadí Mléčné dráhy, dokládá i orientace řady prastarých staveb. Souhvězdí odpovídající umístění tří pyramid, vyhovuje Labuť mnohem lépe než souhvězdí Orionu. Velká pyramida v Gíze je umístěna na takové zeměpisné šířce, že přímo nad ní před 2500 lety procházelo každý den souhvězdí Labutě s hvězdou Deneb. Nad pyramidami samozřejmě procházelo více souhvězdí a i dnes můžeme Labuť spatřit v Gíze téměř nad našimi hlavami. Ovšem vlivem precese je souhvězdí o trochu dále zenitu než v době, kdy byly zřejmě pyramidy postaveny. A v Gíze vycházela hvězda Deneb tam, kde leželo kultovní město Lunu (Heliopole), které bylo propojené s Gízou posvátnou cestou. Starý Egypťan s vycházející Labutí pozoroval za jihovýchodním rohem nejmenší pyramidy (v přímce rohů všech tří pyramid) polohu blízkého města Lunu na horizontu s chrámem Boha Slunce a posvátným obeliskem. Těsně před rozedněním sledoval v období zimního slunovratu v zákrytu rohů tří pyramid i Mléčnou dráhu, jako posvátnou řeku stoupající na obzoru po nebeské klenbě. Na této svaté nebeské řece seděla nebeská husa, dárkyně života - naše souhvězdí Labutě.

Poloha Labutě a zvýrazněné hvězdy Deneb v Egyptě 2500 př.n.l. Labuť procházela vždy jedenkrát denně přímo nad pyramidami. Střed mřížky označuje nadhlavník, zenit.

Řecko

V souhvězdí je samotný vládce bohů Zeus, který se proměnil v labuť a sváděl krásnou královnu Lédu, manželku krále Tyndarea ze Sparty. Léda později porodila dvě vejce, z nichž z jednoho se narodila Klytaimnéstra a krásná Helena Spartská, kvůli které začala Trojská válka. Ze druhého vejce pak blíženci (dvojčata) Castor a Pollux, které najdeme rovněž na nebeské klenbě.

Zdejší mytologie spojovala souhvězdí Labutě a tento příběh i s nejvyšším bohem Diem, který v podobě labutě svedl lidskou ženu a dal vzniknout dalšímu novému životu na Zemi.

Řekové tedy tuto skupinu hvězd viděli jako Dia v podobě labutě, ve které svedl Lédu. Helena a Pollux byly dle legend nesmrtelnými potomky Dia, zatímco Klytaimnéstra a Castor byli smrtelníky krále Tyndareuse.

Na vše poukazuje i obraz Leonarda da Vinciho (1508). Léda hladí labuť - boha Dia, dole se rodí Pollux a Helena. Originál obrazu se bohužel nedochoval.


Současnost

Duchovní vhled "starých dob" se lidem postupně uzavíral a dnes je bohužel vše posuzováno převážně materiálně a technicky. Nejjasnější hvězda souhvězdí Labutě Deneb, která je na vrcholu kříže a současně tvoří labutí ocas, patří k nejvýkonnějším hvězdám viditelným lidským okem. Její světelný výkon je 50 000 x vyšší než u našeho Slunce, které letí rychlostí 230 km/s právě směrem k Labuti a Deneb. V souhvězdí se nalézá černá díra, jež je součástí dvojhvězdy Cygnus X1. Má nepatrný průměr asi 80 km, její hmotnost je však patnáctinásobkem našeho Slunce. Někteří tvrdí, že záření ze směru Labutě a Deneb nám zajišťuje ochranu před intenzivními slunečními erupcemi. Možná i proto naši předkové uctívali Labuť a Deneb jako ochránkyni i nositelku života a smrti.

Podobná událost vzniku nové hvězdy se stává poměrně často. Za poslední století se objevilo mnoho jasných NOV a několik z nich i v souhvězdí Labutě. Nikdy jsme to však nevěděli dopředu a nebylo to "tak blízko". Například v roce 1975 to byla Nova 1500 Cygni. Asi týden byla nejjasnější hvězdou oblohy, přitom byla třikrát dál než tato nová těsná dvouhvězda. V současné době už je slabá a pouhým okem ji neuvidíme. Otázka je, co vlastně proběhlo tehdy a probíhá většinou a na co se můžeme "těšit" nyní. Při gravitačním kolapsu hmotné hvězdy dochází v ose její rotace k výtryskům vysoce koncentrovaného energetického záření. Zda a nakolik nás zasáhne, je vždy otázkou. Většinou je fyzikálními přístroji téměř neměřitelné, ale to neznamená, že nemůže mít jiný vliv. Tato energetická vlna se rovněž šíří rychlostí světla, přichází ve stejném sledu. Stejně tomu bude nyní... I někteří vědci dnes očekávají tzv. galaktickou super-vlnu. Zdali s ní má nová hvězda souvislost nebo se jedná o něco jiného, neumí s jistotou nikdo stanovit. Neboť ani neznáme celý charakter tohoto vlnění.

Každé energetické vlnění a záření má svou duchovní podstatu a souvislosti. Mytologie napovídají, že se nová hvězda nerodí v souhvězdí Labutě s křížem náhodou... Jako všechno, tak i spiritualita se dále vyvíjí. Pokud nezůstaneme jen u "starých, mytologických dob", je zřejmé, že tím navazujícím prvkem duchovního vývoje je křesťanství. Jeho představitelem byl nejvyšší sluneční Bůh, jehož až čtvrtá poatlantská kultura Řecko-Římská nazvala Kristus. Sestupoval tisíce let z naší mateřské hvězdy, kterou je Slunce. Nejdříve jako praindický Višvakarman a praperský Ahura Mazdao, aby potom vstoupil do fyzického těla Ježíše Nazaretského jako Kristus. Ale dnes, v naší páté kultuře Anglo-Saské už má vstupovat mezi lidi duchovně. Nikoliv tedy v těle fyzickém, nýbrž v éterném. A to k těm lidem, kteří vyvinou smysl k tomuto individuálnímu procesu vnímání. Že se tak má dít u lidí stále více, na to poukazují i různá "znamení na nebi". Těch v posledních letech přibývá. Naznačují tento duchovní, takzvaný druhý příchod Kristův ve větší míře. A bude-li tato nová hvězda svou září či vlivem výjimečná, může být v našich časech dalším takovým nebeským znamením.

Všechny kultury měly v tomto souhvězdí společné znaky z minulosti i s odkazem na budoucnost. Kříž v něm vždycky byl, ale každá kultura v Labuti nalézala zkrátka to, co bylo poplatné době. Je na každém člověku, jak si v našem zmaterializovaném světě vše vykládá, kam se tím do budoucna zařazuje. Vnímání světa navždy nezůstane "jen" na technicky vyspělé, ale duchovně úpadkové úrovni.

I kdyby časový odhad nebyl zcela přesný, spojení dvou hvězd v tomto místě je prokázáno a vizuálně k němu dojde jen s odchylkou. Co je v dlouhém vývoji člověka a světa pár let či desetiletí... Nakolik je předpověď zjevení hvězdy zcela správná sice nevíme, ale vývoj posledních let napovídá, že kromě jiného, už i ona působí...


Související články:

Ostatní články seriálu proměny a transformace naleznete číslované pod částí 1. Hlavní sdělení.

Obsah této stránky je jakkoliv šiřitelný, pokud bude na tuto původní stránku zřetelně odkázáno písmem či slovem...