Google Translate


Přímo související články:

meditace návod
andělé - léčení s anděly
vývoj člověka a Země
odkazy

Nepřímo související články:

přednášky besedy videa
Indiáni



© 1999 ET

Dvě Jezulátka, dva Ježíšové a první příchod Ježíše Krista

Jestliže druhý příchod Kristův je zahalen tajemstvím, není tomu jinak ani s příchodem prvním. Jediným způsobem, jak získat informace nejbližší pravdě, je nazíráním do určité duchovní sféry, které se říká Akasha. Zde je možné vnímat v obrazech cokoliv z historie. Úroveň a kvalita tohoto vnímání je dána duchovní úrovní jednotlivce, a proto ne všichni popisují co vnímají stejně. Posoudit, kdo a jak byl či je nejblíže k pravdě, zase vychází z úrovně posuzovatele. Ten už ale vychází často jen z logiky či intuice, v úrovni na níž stojí. Takže jsme s nadsázkou tam, kde jsme byli - tedy co je pravda pro jednoho, není pro druhého. Z lidí, kteří měli každý po svém přístup do Akashi mě osobně za cca 20 let prožívání spirituality nejvíce rezonuje Rudolf Steiner, kterého považuji za nejvyššího zasvěcence i jasnovidce nedávné minulosti. Než dojde k popisu událostí, jen připomínka k tomu, že ani například Evangelia nebyla napsána Ježíšovými současníky, jak si většina lidí myslí, ale i ony byly vyzvednuty z Akashi. Stejně, jako se toto tvrzení možná mnohým jeví jako nesmysl, může se tak jevit i zbytek tohoto článku. Je však už doba, kdy je potřebné zveřejnit více i prostřednictvím internetu a veřejně, ne pouze v několika málo knihách. Osobně jsem tyto informace získal před více jak deseti lety, ale z určitých důvodů jsem je nechával "v sobě žít a učil se je nazírat". V první části článku velmi stručně shrnu Steinerův obsáhlý popis a ve druhé části bude následovat doplnění ze současnosti automatickým písmem z andělského světa. Jak tedy "viděl" Rudolf Steiner v duchovní kronice Akasha nejdůležitější událost v historii lidstva?

V tehdejší době bylo jméno Ježíš zcela běžné, jako jiná jména dnes. Ve stejné době (odstup jen několika dnů) se narodili dva chlapci se jménem Ježíš. Oba pocházeli z rodu Davidova, ale každý z „jiné větve“. Tento nesoulad dvou Ježíšových rodokmenů, jež je i v Evangeliích, je záměrně skrytý záznam o existenci dvou typově odlišných osob jménem Ježíš. Zatímco Matoušovo evangelium uvádí v Ježíšově rodokmenu jako Davidova potomka Šalamouna, v Lukášovi se na stejném místě objevuje Nátan. Mt 1,6; L 3,31. A tento údaj není jediný. Tato evangelia jsou napsána každé z jiného pohledu - jednou Ježíše Šalamounského a podruhé Nátanského. Do určitého okamžiku ovšem existovali nejen dva malí Ježíšové, ale také dvě Marie a dva Josefové, neboť oba chlapci měli rodiče se stejnými jmény, jež rovněž byla běžná.

Nátanský Ježíš byl bytostí, která se doposud nikdy neinkarnovala. "Já" této bytosti na Zemi nikdy nežilo v žádné době. Toto "já" bylo kdysi jakoby pozdrženo vysokými duchovními silami a to i kvůli tomu, aby nepodlehlo vlivu luciferských a ahrimanských sil a samozřejmě kvůli celkovému procesu vývoje Země a Lidstva. Do astrálního těla tohoto Nátanského Ježíše působil jako duševně-duchovní esence z duchovního světa pravý historický Buddha. Zatímco Buddhovské síly lásky a soucitu se tak v něm projevovaly značnou vnímavostí citovou a duchovních sil , rozumové schopnosti se u něj příliš nerozvinuly. Ani nemohly, jelikož neměl zkušenosti z inkarnací. V jeho duši byla hluboká nevinnost a láska, byl pln hlubokých citů a půvabu i skrytých jasnovidných schopností. Od narození velmi brzy mluvil, ale rozuměla mu jen Marie, jelikož jeho řeč byla tzv. univerzálním prajazykem. 

Šalamounský Ježíš se naopak vyznačoval neobyčejnou chytrostí a bystrostí, poněvadž měl za sebou několik významných inkarnací. Byl nositelem původního Zarathustrova já, kdy Zarathustrou není myšlena historická osobnost Persie, ale zakladatel Praperské kultury dávno před tím, cca 5000 let př.n.l. Praperský Zarathustra byl kdysi první, kdo viděl za smyslovým Sluncem Krista, jako nejvyššího slunečního ducha Ahura Mazdao. Vyspělé Zarathustrovo já tedy putovalo inkarnacemi a bylo v té době nejdokonaleji připraveno žít v Ježíši Nazaretském, který potom mohl přijmout Krista. Šalamounský Ježíš v dětství vynikal ve všem, co si lze z běžného života představit. Byl na takové logicky-rozumové úrovni, která se vyrovnala dospělým vzdělaným lidem a tuto vlastnost stále zdokonaloval.

Oba Ježíšové se ve svých dvanácti letech setkali v jeruzalémském chrámu. Osobnostní já Šalamounského Ježíše přešlo do Nátanského. Šalamounský Ježíš tak předal část svého bytí Nátanskému, který vlastní já na Zemi v podstatě neměl. To je moment, jež je v Lukášově evangeliu zaznamenán, když se Ježíš ztratí (Nátanský) a pak ho rodiče najdou, jak z ničeho nic o všem možném mluví s učenci a velmi se tomu všichni podivují, protože tyto znalosti vůbec neměl. Potom, co já Šalamounského Ježíše přejde do Nátanského, oslabený Šalamounský Ježíš bez já začne chřadnout, zanedlouho umírá a s ním i jeho otec. Nátanský Ježíš, jemuž zase pro změnu zemřela matka, vzhledem k působení svého nového šalamounského já, zcela změnil své předchozí chování. Oba zbylí rodiče se spolu záhy setkali a začali společně žít. Ježíš tak získal sourozence z linie Šalamounovi o nich se zmiňuje právě Matoušovo Evangelium. S nimi pak Josef s Marií začali vychovávat chlapce s tělem Nátanského a vnitřním já Šalamounského Ježíše. Nový Nátansko-Šalamounský Ježíš, tak v sobě nyní sjednotil nejvyšší možné síly citu i rozumu a začal se připravovat na přijetí Krista.

Než se tak stalo, muselo ale Ježíše zase opustit jeho Šalamounské-Zarathustrovo já, aby do něj mohl Kristus vstoupit.  Kromě toho, co se takto dělo s Ježíšem Nazaretským, dělo se i něco podobného s Marií. V té době, kdy Ježíše jeho já opouštělo, proběhlo mezi ním a nevlastní matkou Marií vyvrcholení jejich už tak krásného vztahu, ještě větším sblížením se, kdy při určitém svěřujícím se rozhovoru do ní přešlo Ježíšovo právě odcházející já. A to nebylo vše. Současně k ní z duchovního světa sestoupila i bytost zemřelé Marie Nátanské. Tak se stalo to, že Šalamounská Marie v sobě nesla téměř vše z Ježíše i z druhé Marie a obě tak splynuly v jistém smyslu podobně, jako kdysi jejich děti.

Protože z Ježíše Nazaretského jeho já zase odešlo, byl nyní vlastně znovu podoben „čistému“ Nátanskému Ježíši a mohl do něj zanedlouho vstoupit Kristus. K tomu došlo při křtu Janem Křtitelem v Jordánu. Nikoliv tedy při narození nebo ukřižování, ale tehdy při křtu sestoupila na Ježíše Nazaretského bytost Kristova a mohlo dojít k zásadní události v dějinách lidstva, kdy takzvaně Bůh chodil po Zemi - "já a Otec jedno jsme". Po tři roky tak Kristus působil v těle Ježíše Nazaretského a činil na Zemi vše, co jest známo i z Evangelií. Proto není Ježíš Nazaretský jen jedním z proroků, jelikož v jiném těle takto Kristus nežil. Pokud by k tomuto všemu nedošlo, nemohlo by se naplnit ani mystérium Golgoty, z mrtvých vstání a nanebevstoupení. Tyto akty jsou opět samostatným mystériem, jehož základem je to, co navazuje i na "druhý příchod" v éterickém těle, biblicky - "jak od nás odešel, tak se zase vrátí". On ovšem nikdy neodešel zcela - "Budu s vámi až do konce časů". Je stále v astrálním obalu naší planety a při ukřižování se navíc jeho krev vylila do země, propojila se  se zemskou aurou a Země se stala v jistém smyslu jeho tělem - "budete mě šlapat nohama". Ježíš Kristus je tak s námi ve všech směrech a formách. Je jen na každém, nakolik se mu otevře ve svém srdci. Po stránce individuální je člověk schopen už od minulého století do určité míry zažít i samotný "druhý příchod" a vnímat Krista na astrální úrovni v éterickém těle. To se může dít jakkoli násobně na různých místech. Je to však zatím umožněno jen vysoce duchovně žijícím jedinců. Zdůrazněno, "žijícím", jelikož nestačí jen něco vědět a znát, ale žít tak...      

Popis výše může někomu připadat jako pohádka přitažená za vlasy či účelově zapadající popis, ale na každou „událost“ navazuje obrovská škála souvislostí. Člověk  by měl znát i vnímat základy vlastních čtyř prvotních článků - těla fyzického, éterického, astrálního a já, jež je jeho posledním článkem. Podobně jako těla mají trojné dělení i duše a duch. To je u všech lidí stejně. Pokud je ale výše hovořeno o přesunutí čtvrtého článku já, to samozřejmě není u běžného člověka možné. U Ježíše a Marie šlo o nejvyšší duchovní mystérium lásky a "zásah z hůry". Zkrátka, jak říkaly naše babičky, "když Pán Bůh dopustí i motyka spustí". Ovšem ani běžný člověk nemá hned svoje celé já. To k němu sestoupí až v dospívání, což zase lidově označujeme, "mlátí s ním puberta"... Souvislostí by bylo opravdu mnoho, ale zde jde především o podstatu Ježíše a Krista. Kdyby se totiž neodehrála tato mystéria, lidstvo by jako celek nemohlo dál pokračovat ve svém vývoji. I dnes jsou určitá rizika, ale ta se netýkají lidstva jako celku, ale jen jeho určité části. O tom však až někdy jindy. Nyní stačí, že pokud se zamyslíme nad výše popsaným, nejde se ubránit dojmu, že kdyby tyto fakta byla lidem známa, ubylo by rozepří mezi jednotlivými náboženstvími. A také křesťanské směry by si uvědomily, že "pravdu" mají všichni. Jen každý sledoval pouze jednu linii Ježíšovu, na kterou se upnul jako jedinou variantu, protože zkrátka zatím nezná a neovládá duchovní souvislosti. Ježíš zkratka, jako dítě sourozence měl i neměl, byl běžným člověkem i božím dítětem ve dvou a nakonec v jedné osobě do níž až potom mohl vstoupit Kristus. Nikdy však neměl vlastní rodinu ani vztah... Pokud bychom vznesli otázku neposkvrněného početí, tak ani to není s tímto popisem v rozporu, ale není předmětem tohoto článku a vyžádalo by si samostatný popis. Ve mně samotném jsou tato mystéria živé opravdu dlouho, ale až poslední dobou cítím, že je třeba o nich opravdu více mluvit. A nebyl to jen Rudolf Steiner (1861*-1924, foto výše), který dva "dětské" Ježíše popisoval, i když byl v tomto ohledu nejdále. Rovněž v umění, malířství a sochařství bylo toto téma nezávisle mnohokrát ztvárněno. V poslední době se dokonce i fyzicky začínají potvrzovat Stejnerova bádání, viz nálezy mnohých hebrejských a aramejských svitků v Kumránu r. 1947 i těch koptských v Egyptě 1948. Ty Kumránské jsou skutečně epochální, jednalo se o cca 400 rukopisů s popisem od 3 století př. nl až do roku 68 n.l. Kromě Steinerových knižně vydaných přednášek na toto téma, vyšla nedávno v ČR i kniha od Davida Ovasona Dvě Jezulátka, mapující i další záznamy světové literatury a umění i s mnoha portréty dvou malých Ježíšů. Steiner se této otázky dotýká mimo jiné v knihách Od Ježíše ke Kristu, Páté Evangelium, Esoterní křesťanství, Lukášovo evangelium I ostatní tři evangelia a knihy ve Steinerově výkladu najdete zde - http://antroposof.sk/horne_menu/diela_tlac.html. Uvedené knihy je třeba k pochopení tohoto tématu nastudovat, poněvadž tady uvádím jen velmi stručný výklad.

Dva příklady středověkých maleb, které mívají sice jiný oficiální popis, ale ve skutečnosti ukazují možná právě dva Ježíše. Vlevo je "setkání "dvou bosých Ježíšů v chrámu od Ambrogio Borgognone - jeden je odcházející a druhý rozmlouvá k učencům. Další Obraz od Leonarda da Vinciho - Madona ve skalách, má například dle popisu wikipedie zachycovat Jana Křitele a Ježíše. Jestli tomu tak je, by nám ale řekl jen Davinci sám, což ovšem nikdy neučinil...

Přesto všechno jsem se rozhodl oslovit ještě paní Lenku, co by jí na toto téma mohlo být sděleno automatickým obrázkem a písmem, jejího andělského napojení. Kdo tedy dočetl až sem, nechť posoudí věc dále. Jen bych podotknul, že paní Lenka nečetla a neznala nic na toto téma, které jsem jí dopředu nepopisoval a jen jsem jí zadal následující otázku:

ŠALAMOUNSKÝ A NÁTANSKÝ JEŽÍŠ A MARIE ?

Dva v jedno se mění a spojí je láska. Láska tak silná a čistá, kterou chrání z povzdálí i Marie. Skrze srdce a víru v Ježíše Krista mohou lidé zakusit opravdovou a čistou lásku, která nelze zpodobnit k lásce lidské, mezi lidmi, mezi sebou. Tato LÁSKA je víc než láska matky právě narozeného dítěte. Je to pocit dokonání, štěstí, úlevy, blaha a nekonečné záplavy lásky. Špatně se popisuje slovy to, co je s Kristem možno zažít. Pro lidi je důležité, aby se navrátili zpět k víře v Boha, Ježíše Krista, Ducha svatého a Matku Boží - Marii. Rodina drží při sobě lépe ve víře, i když jsou v okolí kruté chvíle. Mnoho životů bylo a bude zbytečně promarněno kvůli odmítání víry. Čeho se vlastně lidé bojí. Každý rodič je přece rád když se mu dítě vrátí do náruče, ať už bylo daleko a odcizeno kdoví jak dlouho. Je třeba milovat a být milován a dobře nám bude všem. Tedy pod ochranou Božího syna jsme opět v bezpečí - v náručí. Proč návrat oddalovat. Stačí udělat krok vpřed na cestě zpět.

Doplňující výklad:

Již první větou je zcela evidentně potvrzeno co bylo popsáno výše. "Dva v jedno se mění..." V další větě jde sdělení ještě dále a popisuje, že Nátanská Marie, o tomto procesu věděla a měla ho pod ochranou. Byla to přece ona, která ho i dle Evangelií po ztracení našla s Josefem v chrámu, jak rozmlouvá z ničeho nic s učenci. Ve zbytku sdělení je už kladen důraz na to prosté slovo, jehož význam zcela neznáme. A také na to, že kromě Svaté Trojice je na roveň i ženský princip Marie, Matky Boží. A vzdát se zotročujícího strachu s pomocí víry a ochrany Krista, a tak i vykročit vpřed na cestě zpět... To je dokonale výstižné.

Pokud jde o obrázek, výklad symbolů bývá někdy složitější, ale nyní to není potíž. V srdci je vlevo oko a v pravo mozek a ze srdce vystupuje písmeno M. Oko symbolizuje jasnovidnost Nátanského Ježíše a mozek logiku a rozum Ježíše Šalamounského. Prostřední srdce s M patří Marii, ale máme zde další dvě, u nich můžeme uvažovat, které patří Ježíšům a které Bohu. Dvě malé - dětské postavy v pravo jsou jasně odpovídající dvěma narozeným Ježíšům a vlevo pod křížem vidíme symbol tří postav rodiny. (Za připomenutí stojí, že tento jakoby jednoduchý obrázek je tvořen během chvíle v určitém polo-transu, kdy ruka "jezdí sama").

Shrneme-li tedy první část sdělení v kontextu s obrázkem, je vše dostatečně vypovídající a shoduje se s popisem starých zasvěcenců, kteří vycházeli z původních rosenkruciánských pramenů a měli i nějaký vlastní vhled. Kromě Steinera to byli právě třeba L.D.Vinci, J.W.Goethe a jiní. U nás například J. A. Komenský. Nikomu není výše popsané předkládáno jako konečné dogma. I zde mohou být určité nuance - detaily, které časem vyplynou na povrch, jelikož až v daleké budoucnosti bude moci být nejen o Kristu a Marii v pravdě hovořeno. Nyní prostě člověk nemá ani vyvinut hrtan, aby vyloudil slova a tóny k tomu potřebné. Přes zdejší popis "splynutí v dětském věku" je pochopitelné, že Ježíše Krista chápeme vždy, jako jednu výslednou osobnost. To je ale asi každému zřejmé...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Závěrem vkládám "na odlehčení tématu" obrázek, který sice nesouvisí s obsahem článku, ale dostal jsem ho od mé babičky před více jak dvaceti lety se slovy, "pokud se do něj budeš déle dívat a pak zavřeš oči, ON se ti zjeví" (cca půl minuty při vzdálenosti zhruba 20 cm). Kresba je technikou negativu. Je možné vyzkoušet přímo v počítači nebo lépe vytisknout. Podobných kolovalo později internetem mnoho, avšak v různé kvalitě vizuální i té energetické. Vždy záleží na tom, kdo dílo tvoří a tento pochází od hluboce věřících lidí ještě z dob, kdy internet či elektronická grafika neexistovali...

 


Související články:

Ostatní články seriálu proměny a transformace naleznete číslované pod částí 1. Hlavní sdělení nebo v levém menu.

Obsah této stránky je jakkoliv šiřitelný, pokud bude na tuto původní stránku zřetelně odkázáno písmem či slovem...